Martin Štěpán
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3266x
Seznam rubrik
Martin Štěpán
Největší podvod všech dob na pravici! Ano, je to ANO!
Před dvěma dny jsem si myslel, že nejhorší co nás může postihnout, je koalice ČSSD, KSČM a případně SPOZ. Pak mne ale napadla jiná věc. Nám se tady rýsuje koalice ČSSD a ANO s podporou komunistů. Ptáte se, jak jsem na to přišel?
Martin Štěpán
Změnil jsem názor na moderní umění! Díky fakáči Davida Černého
Jakožto dítě komunismu, vychované v běžné československé „hlavy nevystrkující“ rodině jsem k chápání abstraktního umění nikdy nebyl cíleně veden. Technicky zaměřené studium mi také na poli umění moc nepomohlo. I přes to jsem se ale v době dospělosti po pádu železné opony a přílivu moderního umění všeho druhu snažil tomuto umění porozumět či ho nějak pochopit. Většinou však přiznávám bez úspěchu.
Martin Štěpán
Mladí již nejsou generací maňásků. I když na to třeba vypadají
Bývaly doby, kdy se od dětí a mládeže očekávalo pouze "maňáskování". Být loutkou ovládanou příkazy dospělých bylo zcela přirozené. U kluků převládaly krátce střižené vlasy z plakátu č. 3 z roku 1975, kalhoty, košile, svetr a bunda. Vše nevýrazné, nejlépe tmavé barvy. Děvčata měla vlasy svázané v copu a ofinu střiženou tak, aby jim nelezla do očí, neboť by jim to mohlo poškodit zrak.
Martin Štěpán
Než Ti zachráním život, řekni, v co věříš a jaké máš vzdělání !
„Člověk se pánu Bohu nevyvedl. To je vidět na každém kroku.“ Napsal mi jeden můj čtenář před nějakou dobou. Poslední týdny se nesou ve znamení moře zaplaveného mrtvolami. A tak i když věřím, že můj čtenář nemá pravdu, není lehké ve své víře vytrvat. Jazýček vah se vychyluje na jeho stranu každý den o trochu více, přesto to ale nechci vzdát. Pořád chci věřit, že ne nadarmo byl člověk obdařen rozumem a city a to z něho tvoří tvora lepšího, než je zvíře.
Martin Štěpán
Barbar Zeman! Zeman Ničitel!
Když odhlédneme od podstaty scénáře ságy filmů, které měly ve svých letech úspěch, nalezneme mnoho společného s naším prezidentem. Oba například mají svoje nejlepší léta už dávno za sebou a patří do minulosti. Znáte to, když si pustíte film staršího vydání a porovnáte ho s dnešním za pomoci moderních technologií a efektů natočeným filmem? Výkony herců i práce s kamerou Vám vyvolají úsměv na tváři. Připadá Vám to tak trapné, že je to až smutně úsměvné.
Martin Štěpán
Demokracie: Vlastní iniciativy není třeba, stačí se jen zařadit!?
Proč se Česká republika svíjí v porodních bolestech při zrodu nového režimu již takřka 25 let? Za účasti 10,5 milionů lidí se snažíme přivést na svět novorozence, kterému jsme dali jméno Demokracie. Porod je již příliš dlouhý a bolestivý a novorozenec nám to nijak neulehčuje. Proč se vzpírá? Proč s námi bojuje? Proč se mu na tento svět nechce? Že by věděl, co ho tady čeká? Tuší, jak to u nás, jeho rodičích bude mít těžké, nebo nám snad nevěří, že je opravdu vytoužený? Je jeho zdráhání způsobeno předtuchou, že ho při první příležitosti zaprodáme či vyměníme?
Martin Štěpán
Milý Ježíšku, nechci žádnou Barbie! Dnes letí Upírky!
Když spadne ze stromu první list, je jasné, že prázdniny a letní radovánky jsou nenávratně pryč. A protože narozeniny a svátky jsme si odbyli v první polovině roku, jediná šance na získání nadstandardních dárků jsou Vánoce. Proto počínajíc zářím až do prosince je u nás doma na pořadu dne oblíbené téma Vánoce a dopis pro Ježíška. Děti pravidelně píšou, kreslí, vystřihávají a lepí obrázky svých vysněných hraček. Následně dopisy vloží do obálky, zalepí a dají na okno. Když tam dopis dlouhou dobu zůstane, vezmou ho, vyhodí a píšou nový až do prosince, když jednoho dne z okna zmizí.
Martin Štěpán
Ubytovny pro Romy: Parazitování na českém rasismu
Budování dalších vyloučených lokalit a dostupnost ubytovacích možností pro občany romské národnosti jsou už delší dobu žhavým politickým tématem při otázkách vytahování peněz ze státního rozpočtu či při otázkách bezpečnosti majority. Obecně vzato, sestěhování Romů do ubytoven či bytových domů patřících jednomu majiteli, je s oblibou nazýváno jako parazitování na chudobě. Je tomu opravdu tak? Je důvodem požadování vysokého nájemného v těchto ubytovnách opravdu zájem pronajímatelů „ždímat“ chudé případně stát v podobě příspěvku na bydlení? A když tomu tak opravdu je, co nám reálně brání s tím skoncovat?
Martin Štěpán
Když dno je ten cíl, aneb SPOZ do parlamentu!
Který název Zemanovy partaje je správný? Je toStrana Přátel Opilého Zemana nebo Strana Práv Organizovaného Zločinu? Mít více názvů se v marketingových příručkách považuje za kontraproduktivní kvůli špatné identifikaci subjektu. Je toto hlavní příčinou, že v některých průzkumech předvolebních preferencí Zemanovci ztrácí a hrozí, že se do parlamentu nedostanou? Nebo je to silným podceněním inteligence občanů?
Martin Štěpán
Vidím sklenku z půle plnou, nebo jí nevidím vůbec
Staré pravidlo, které výstižně popisuje dva typy lidí opačného postoje, zní: „Optimista je ten, kdo vidí sklenku z půle plnou a pesimista je ten, kdo ji vidí z půle prázdnou.“ My Češi jsme ale za poslední léta této pradávné formulaci udělali přítrž a podle nových zvyklostí pravidlo zní: „Optimista je ten, kdo vidí sklenku z půle plnou a pesimista sklenku nevidí vůbec, neboť ji někdo ukradl.„
Martin Štěpán
Když je mateřská láska klec, od které dítě nemá klíč
Na společném soužití muže a ženy je mnoho zvláštních věcí. Nezvláštnější mi ale přijde to, když vás někdo jiný svým chováním přesvědčí, že máte doma anděla značky: NIKDY NEMĚNIT. Před nějakou dobou jsem měl tu možnost (spíše jsem byl donucen), strávit pár hodin s mojí ženou a našimi dětmi na oslavě narozenin jakéhosi dítka. Na domácím školení, silně připomínající PŠM, mi byla důrazně vysvětlena nutnost mé přítomnosti na této akci. Bránil jsem se, bránil, ale nakonec podlehl, jak jinak. Přesto mi svitla malinká jiskřička naděje na částečnou záchranu ztraceného odpoledne v podobě možnosti se ve velkém zábavním centru, kde se oslava konala, připojit notebookem na internet.
Martin Štěpán
Svatba či výročí je prý den jako každý jiný. Slavit ho není třeba
Když jsem minulý rok tak trochu zapomněl na naše desáté výročí svatby s mojí ženou a přišel jsem na to až o týden později v práci, nahlas jsem vyřkl: „To je průser.“ Kolegové věděli velice dobře o čem je řeč a tak se mi celý den smáli, jak si to doma vyžeru a jestli jsem si nevšiml, že manželka už se mnou týden nemluví a podobně. Bylo to trochu divné, neboť moje žena se mnou normálně mluvila a ani jsem za poslední týden nezpozoroval žádnou anomálii v jejím chování.
Martin Štěpán
Český cikán je dnes to, co byl americký černoch před 50 lety
Po celá staletí, a dnes tomu není jinak, se naše matička Zem musí vypořádávat s předsudky, které zde nastolila lidská, potažmo bílá rasa. Celosvětový trend promíchávání obyvatelů jednotlivých kontinentů a jejich společného soužití jde ale neúprosně kupředu, a i když se mu budeme jakkoliv bránit, zastavit ho nedokážeme. Zajisté nikdo z nás nechce být Donem Quijotem a přece mi každý den český boj proti romské menšině v České republice připomene větrné mlýny.
Martin Štěpán
Cukr a bič, aneb otec při výchově dětí na střídačce
Jak se může zdát, úloha rodičovství je v dnešní době o něco jednodušší, než byla před nějakou dobou. Alespoň co se programu pro děti týče. Rodiče dnes mohou využívat všemožné dostupné prostředky dnešní doby v podobě chův, hlídaní dětí, dětských zábavních center, restaurací s dětskými koutky, různých kroužků a aktivit po škole atd. V případě, že nepohrdnete hlídáním babiček a dědečků, tak se dá říci, že zajisté nemusíte být otroky svých dětí a nemusíte si osobní vztah zlikvidovat nedostatkem času, který pro sebe s partnerem máte. To je i náš případ, přesto si nemyslím, že bychom naše dvě děti zanedbávali. Jedno se ale při výchově dětí asi nikdy nezmění. A to je mateřská péče.
Martin Štěpán
Vítejte v zaměstnaneckém ráji! Vítejte v OKD!
Co stojí za enormním, mediálně prezentovaným zájmem Rusnokovy vlády a prezidenta Zemana o osud zaměstnanců dolu Paskov? Opravdu je situace v OKD hodna toho, aby se jí tolik času zabývaly politické špičky naší země?
Martin Štěpán
Složil jsem Bobříka odvahy. Na záchodku v gaybaru.
Před několika lety to u nás ve firmě měla „pod palcem“ žena, která prosazovala zvláštní pravidlo při výběru zaměstnanců. Když měla možnost volit mezi gayem a negayem, vždy vybrala gaye. I když měl horší vzdělání, menší praxi či jiné nedostatky. Mohlo by se zdát, že to byla jakási forma pozitivní diskriminace, ale tak to opravdu nebylo. O to jí nešlo, na to byla příliš sebestředná.
Martin Štěpán
Když Cikán zazpívá …
Zapomeňme na krátkou chvíli na problémy, které tady panují v romských otázkách, zapomeňme na aktivisty romské i neonacistické. Zapomeňme na zprávu Helsinského výboru, Amnesty International či BIS, které upozorňují na diskriminaci Romů v České Republice. Hlavně zapomeňme na nenávist diskutujících lidí pod články, které toto popisují. Nemysleme na sociální dávky, myšlenky o nepřizpůsobivosti, atd... Představme si, že žijeme v dokonalém světě. (Věřím, že ještě alespoň na chvíli je toho schopen každý z nás.)
Martin Štěpán
Spor pravice a levice, aneb jsem to, v co věřím, věřím v to,co jsem
Vyslechl jsem rozhovor silné pravice a silné levice. Rozhovor optimisty a pesimisty. Každý z nich jakoby byl z jiného světa a mluvil jinou řečí. Přesto si ale rozuměli. Spojovala je totiž víra v to, co říkají. Víra v to, co jsou. I když jsou naprosto jiní, zdálo se, že jsou naprosto stejní. Byl to hezký pohled. Dal se v něm vidět zápal z boje. Jakoby dobro bojovalo proti zlu. Ale na obou stranách bylo dobro. A na obou stranách bylo zlo. Výsledkem boje bylo jakési podivné štěstí, které se třpytilo v jejich očích v okamžiku, když popisovali, kdo vlastně jsou, proč jsou takoví a proč budou volit toho, koho budou. Vyslechl jsem rozhovor silné pravice a silné levice. Rozhovor optimisty a pesimisty. Každý z nich jakoby byl z jiného světa a mluvil jinou řečí. Přesto si ale rozuměli. Spojovala je totiž víra v to, co říkají. Víra v to, co jsou. I když jsou naprosto jiní, zdálo se, že jsou naprosto stejní. Byl to hezký pohled. Dal se v něm vidět zápal z boje. Jakoby dobro bojovalo proti zlu. Ale na obou stranách bylo dobro. A na obou stranách bylo zlo. Výsledkem boje bylo jakési podivné štěstí, které se třpytilo v jejich očích v okamžiku, když popisovali, kdo vlastně jsou, proč jsou takoví a proč budou volit toho, koho budou.
Martin Štěpán
Ctím prezidentský úřad, nikoli lidi, kteří jsou teď v něm…
Poslední průzkum veřejného mínění o tom, jaké profese si Češi váží nejvíce a jaké nejméně, svými výsledky nepřekvapil. Opět ukázal, že být poslancem, je v dnešní České republice ostuda. Z prvního místa, které toto zaměstnání obsadilo před rokem 1968, kdy občané považovali poslance za něco skoro až nadlidského, se dnes dostalo na místo 26., jinak řečeno, místo poslední. Poslance v oblíbenosti povolání předstihly uklízečky, zdravotní sestry, kněží. Vlastně my všichni. Kdo ví, jaké by byly výsledky za situace, kdyby se do žebříčku obecných povolání dostala i kolonka: prezident, kancléř prezidenta, poradce prezidenta (ten oficiální), či rádce prezidenta (ten neoficiální).
Martin Štěpán
Paroubek končí. Aneb fotopříběh Plnou PAROU BACK !
Končí éra velkého inspirátora mladých umělců! Paroubek nebude kandidovat v nastávajících parlamentních volbách. Pravděpodobně je to jeho definitivní odchod z české politické scény. Uctěme jeho památku vzpomínkou na to, co všechno za svoje působení v politice stihl, čím vším vlastně byl ... Tolik si ještě od nás zaslouží... :-) Čti také: http://martinstepan.blog.idnes.cz/c/361198/Paroubku-Kdyz-zmizis-budes-zmizelej-Nebo-Te-zmizim-ja.html
Martin Štěpán
„Paroubku! Když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo Tě zmizím já!“
Jakou roli v našich životech mají média? Jaká je jejich síla a jak moc ovlivňují naše chápání, myšlení a rozhodování? Jsou média schopna „zmizet“ jedince z povrchu zemského tak že „bude zmizelej“? Když Paroubek a jeho božský syndrom vládnuli naší zemi, byl jsem každý den popuzen jeho výroky, činy, jeho chováním. Jako pravicově orientovaný občan jsem se ale vždy snažil akceptovat hlas většiny, a neboť věřím v životní princip sinusoidy, snažil jsem se brát toto období jako obdobím „dole“, po kterém ale přijde opět období „nahoře“. Je naprosto vyloučené, aby sinusoida jedince kopírovala sinusoidu vládní garnitury. Tyto spolu vůbec nesouvisí neboť měřítko člověka a státu jsou na zcela jiné stupnici. Přece mi ale toto dolní pojetí vlády za doby Paroubkova výsluní tak nějak pomáhalo vstát a zabývat se životním cyklem každodenních rituálů.
Martin Štěpán
Babiš Babišovi a pro Babiše!
Jak skvěle může znít pár sloganů z úst někoho, zatím ne zcela známého či „pošpiněného“. Sloganů o tom, že je jiný než ti ostatní, že dělá to, co říká, že umí dát lidem práci nebo to, že jsme šikovní a že za stav republiky nemůžeme my, ale nemehla, která náš řídí. Všechno to zní líbivě až skvěle. A tak nedokážu porozumět, proč tomu z úst zakladatele hnutí ANO moje mysl nevěří. Obecně vzato by to měl být můj člověk. Pravicově orientovaný úspěšný podnikatel s otevřeným projevem ve stylu „co na srdci to na jazyku“. A ještě k tomu je původem ze Slovenska, kde má moje rodina kořeny. Není co dodat. Všechno to zní tak nádherně! To musí být on! Ten pravý, který to všechno zvládne a zařídí tak, aby nám všem bylo dobře!
Martin Štěpán
Lidstvo ještě má šanci na záchranu!
Jednou večer, na Karlově mostě cestou domů, jsme přihlíželi páru středního věku, který se pokoušel nad Vltavu vypustit lampión štěstí. Velká papírová koule poháněná teplým vzduchem plápolajícího ohně v její spodní části, na niž Vám pohled zahřeje duši, má i mystický význam. V staré Číně, odkud tradice pochází, lidé věřili, že vypuštěním lampionu do výšin od sebe odeženou všechny špatné duchy a pak je čeká šťastný život. Tato úmluva, mezi nebem a starými Číňany byla následně vylepšena a praví, že když na lampion napíšete svá tajná přání, dostanou se do Nebe a všechna se Vám splní.
Martin Štěpán
Novodobá okupace, teď vlastním prezidentem!
Již týden si v duchu zpívám refrén písně od Marty Kubišové: Ať mír dál zůstává s touto krajinou.Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Nemám proto žádné logické vysvětlení, ani nerozumím této mé potřebě, která se tady z ničeho nic objevila a ne a ne odejít. A tak chodím po tomto světě, žiji svůj běžný život, má ústa se vyjadřují k problematice běžného dění, moje ruce vykonávají práci, kterou je nutno udělat. Píseň mi zní v hlavě a já si na ni pomalu zvykám a pokládám si otázky, zdali to tak už bude navždy. Po pár dnech jsem začal mít silný pocit, že to snad má nějaký význam a že to k něčemu povede, i když nevím k čemu.
Martin Štěpán
Děti se rodí z bříška. A ty adoptivní ze srdíčka…
„Nechápu, proč bych zase měla být těhotná, když na světě je tolik dětí, co potřebují rodiče!“, dostalo se mi odpovědi od mé ženy na otázku ohledně druhého dítěte. Našemu synovi byly čtyři roky a sourozenec by se mu hodil. Ona, aktivistka v různých směrech, právě řešila projekt pro dětské domovy a tak každou chvíli přišla nadšená domů, že potkala takové a makové dítě či děti, a že je to úžasné, kdybychom si je mohli vzít domů alespoň na chvíli. K Vánocům si od dětí nechala napsat dopisy (vlastně byly pro Ježíška) a pak běhala týden po obchodech, aby mohla zařídit, aby každé dítě dostalo přesně to, co chtělo. Sourozence pro naše dítě moc neřešila, neboť žádné sama nemá. A její verdikt nad nereálností prožít ještě jednou devět měsíců pekla, završené přímo pekelným ohněm (její slova), zněl naprosto radikálně. Záhy jsem tedy pochopil, že se druhého potomka nedočkám.
| předchozí | 1 2 | další |
