Svatba či výročí je prý den jako každý jiný. Slavit ho není třeba
Celý den jsem přemýšlel, co mám dělat. Jestli koupit kytky a omluvit se, nebo to nechat jak se říká vyhnít a tvářit se, že se nic neděje, když se ona chová normálně. Jako chlap mám samozřejmě predispozice k řešení problému tou druhou cestou, přesto mi to ale nedalo. Zamluvil jsem na večer stůl, koupil kytky, napsal ženě textovku, ať si na večer nic neplánuje a zajistí hlídání pro děti, že pro ni mám překvapení.
Dorazil jsem domů trochu nejistý s oprávněnými obavami, jak to všechno dopadne. Když jsem jí uviděl nastrojenou a připravenou k odchodu s úsměvem na tváři, pochopil jsem, že ať to dopadne jakkoliv, našeho společného života nelituji. Podal jsem jí kytky, řekl všechno nejlepší s omluvou, že to je tak pozdě. Udiveně se na mne podívala a otázala se: „Ty jsi něco provedl, nebo sis opět spletl datum některého ze svátků?“ Přiznávám, že otázka byla opodstatněná, neboť jsem tak trochu popleta. Přesto mne její reakce zaskočila. Nevěděl jsem, jestli si dělá legraci, či nikoli, ale vypadalo to, že její údiv je zcela upřímný. Rozhodně jsem tedy prohlásil: „Ty nevíš, že jsme měli minulou středu desetileté výročí svatby?“ Ona na to: „Aha, já na to úplně zapomněla. Pro mne je totiž svátek každý den s tebou a nemám potřebu ho pokaždé slavit.“ Usmála se, dala kytky do vody a vyrazili jsme na večeři. Jak jsem se tak na ní díval, pochopil jsem, proč jsem se s ní ženil. A ty důvody byly zcela totožné, jako před deseti lety. Bylo to příjemné zjištění…
Ten večer by docela obyčejný. Ne nijak výjimečný, nijak speciální, přesto ale příjemný. Povídali jsme si o běžných věcech našeho života, ale vzpomněli jsme si i na naši svatbu. Ta byla stejně obyčejná, jako oslava našeho desátého výročí. Plánovaní velké a honosné svatby totiž moji ženu přestalo bavit již druhý den a tak navrhla, abychom se na to všechno vykašlali a vzali se jen tak. Na úřadě, v pěti lidech. Bez rodičů a prarodičů, rodiny, kamarádů a známých. Bez stresu.
Ráno v den svatby stála moje žena před zrcadlem a zkoušela si svoje „ano“, u kterého se zakoktala. Zastavili jsme se u Tesca pro „svatební kytici“, zajeli k fotografovi udělat pár fotek, kde jsme se mimo jiné na popud svědka mé manželky vyfotili také na občanku. Prý, když už jsme tady…
Obřad byl prostý a strohý, manželka se u svého „ano“ zakoktala, jak si to ráno poctivě nacvičila před zrcadlem, já jsem řekl svoje ano zcela zřetelně a bez koktání a bylo po všem. Byl jsem ženatý. Ani jsem nevěděl, jak se to stalo.
Po svatbě jsme všem rozeslali oznámení o našem sňatku, kde stálo červeným písmem: „KDYBY NEEXISTOVALI OPTIMISTÉ, NEEXISTOVAL BY STAV MANŽELSKÝ“.
Po čase jsme fotky ze svatby ukazovali známým, kteří byli již čtyři roky manželé. Nikoli z ateliéru, ale ty z celého dne, které nafotila přítelkyně mého svědka. Známá trochu znechuceně prohlásila: „Na všech těch fotkách jste nějací vysmátí! Nebojte se, to vás brzy přejde!“
Jak tak o tom přemýšlím a koukám zpětně na ty roky, které jsme spolu strávili, připadá mi, že nás ten smích ještě nepřešel. Je jasné, že není to vždy dokonalé, a že tak jako každá rodina máme svoje problémy, ale obecně vzato, i když nevím, jak se to povedlo, žijeme šťastně.
Možná je to proto, že když zapomenu na výročí, není to průser. Možná proto, že každý den strávený spolu je pro nás svátek. Možná ale je to také proto, že bereme život tak, jak přichází. Naučili jsme se akceptovat, že jednou jsme dole, jednou nahoře. A z obou případů dokážeme vytěžit maximum, co se dá. Ale myslím, že nejvíce nám ke štěstí pomáhá tvrzení, které do mého života přinesla moje žena: „Když má problém řešení, není třeba se trápit. Když ho nemá, trápení nepomůže…“ (Myslím, že to řekl Buddha, ale ona to má určitě z nějaké pohádky, na které s dětmi kouká a pak rozdává moudra do celého světa.)
A tak se podle toho, pokud možno, řídíme. Problémy přichází a odchází. Úsměv, štěstí a radost ze života, ale zůstává. Mám silný pocit, že na další výročí už nezapomenu. Ne proto, že bych mohl dostat za uši. Ale proto, že ho slavit chci. Mám totiž pocit, že opravdu je co slavit.
Martin Štěpán
Největší podvod všech dob na pravici! Ano, je to ANO!
Před dvěma dny jsem si myslel, že nejhorší co nás může postihnout, je koalice ČSSD, KSČM a případně SPOZ. Pak mne ale napadla jiná věc. Nám se tady rýsuje koalice ČSSD a ANO s podporou komunistů. Ptáte se, jak jsem na to přišel?
Martin Štěpán
Změnil jsem názor na moderní umění! Díky fakáči Davida Černého
Jakožto dítě komunismu, vychované v běžné československé „hlavy nevystrkující“ rodině jsem k chápání abstraktního umění nikdy nebyl cíleně veden. Technicky zaměřené studium mi také na poli umění moc nepomohlo. I přes to jsem se ale v době dospělosti po pádu železné opony a přílivu moderního umění všeho druhu snažil tomuto umění porozumět či ho nějak pochopit. Většinou však přiznávám bez úspěchu.
Martin Štěpán
Mladí již nejsou generací maňásků. I když na to třeba vypadají
Bývaly doby, kdy se od dětí a mládeže očekávalo pouze "maňáskování". Být loutkou ovládanou příkazy dospělých bylo zcela přirozené. U kluků převládaly krátce střižené vlasy z plakátu č. 3 z roku 1975, kalhoty, košile, svetr a bunda. Vše nevýrazné, nejlépe tmavé barvy. Děvčata měla vlasy svázané v copu a ofinu střiženou tak, aby jim nelezla do očí, neboť by jim to mohlo poškodit zrak.
Martin Štěpán
Než Ti zachráním život, řekni, v co věříš a jaké máš vzdělání !
„Člověk se pánu Bohu nevyvedl. To je vidět na každém kroku.“ Napsal mi jeden můj čtenář před nějakou dobou. Poslední týdny se nesou ve znamení moře zaplaveného mrtvolami. A tak i když věřím, že můj čtenář nemá pravdu, není lehké ve své víře vytrvat. Jazýček vah se vychyluje na jeho stranu každý den o trochu více, přesto to ale nechci vzdát. Pořád chci věřit, že ne nadarmo byl člověk obdařen rozumem a city a to z něho tvoří tvora lepšího, než je zvíře.
Martin Štěpán
Barbar Zeman! Zeman Ničitel!
Když odhlédneme od podstaty scénáře ságy filmů, které měly ve svých letech úspěch, nalezneme mnoho společného s naším prezidentem. Oba například mají svoje nejlepší léta už dávno za sebou a patří do minulosti. Znáte to, když si pustíte film staršího vydání a porovnáte ho s dnešním za pomoci moderních technologií a efektů natočeným filmem? Výkony herců i práce s kamerou Vám vyvolají úsměv na tváři. Připadá Vám to tak trapné, že je to až smutně úsměvné.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...