Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ubytovny pro Romy: Parazitování na českém rasismu

2. 10. 2013 8:18:18
Budování dalších vyloučených lokalit a dostupnost ubytovacích možností pro občany romské národnosti jsou už delší dobu žhavým politickým tématem při otázkách vytahování peněz ze státního rozpočtu či při otázkách bezpečnosti majority. Obecně vzato, sestěhování Romů do ubytoven či bytových domů patřících jednomu majiteli, je s oblibou nazýváno jako parazitování na chudobě. Je tomu opravdu tak? Je důvodem požadování vysokého nájemného v těchto ubytovnách opravdu zájem pronajímatelů „ždímat“ chudé případně stát v podobě příspěvku na bydlení? A když tomu tak opravdu je, co nám reálně brání s tím skoncovat?

Řešení, jak tomu už tak bývá, by se mohlo zdát naprosto jednoduché. Ale tak jako vždy je všechno jinak a i tady je opak pravdou. Šíření rétorických gest za pomoci silných sloves: zakážeme, odebereme, snížíme, je nutno ze strany představitelů státu brát jako zcela populistické. Tato problematika je poněkud hlubšího charakteru. Ceny bydlení dotovaného z příspěvku na bydlení, které často neodpovídá kvalitě, která se za totožnou cenu dá v dané lokalitě pořídit, neurčuje nabídka, ale poptávka. Je to jednoduchý systém fungující v tržní ekonomice. Růst ceny za produkt či službu je přímo úměrný počtu lidí, který o ně projeví zájem.

Když se reálně začneme zabývat otázkou, který z majitelů nemovitostí, které vlastní za účelem pronájmu, je ochoten ubytovat romskou rodinu ve svém bytě, dostaneme se na mizivé číslo. Když ho vyjádříme procentuálně, nebudeme se pohybovat v desítkách procent, nýbrž v jednotkách. A vůbec neříkám, že si za to z velké části nemůžou Romové.

Do inzerátů na pronájem bytu majitelé bezostyšně připisují: ne cizinci, ne zvířata, ne děti, ne kuřáci. Jen velice omezená skupina si dovolí veřejně napsat: „ne Romové“, ale nemusíme věštit z křišťálové koule, abychom se dozvěděli, jaký by byl u těchto majitelů postup, kdyby se na prohlídku dostavila romská rodina. Ano, není potřeba si nic nalhávat a nazývejme věci pravým jménem. Za ideálního nájemníka se za poslední roky považuje nekouřící jedinec či bezdětný pracující český pár bílé pleti, bez domácích zvířat, ideálně pracující v statní sféře, kde je menší předpoklad ztráty zaměstnání jako u soukromníka. Když je majiteli nepříjemné takto přímo selektovat lidi, skryje se za realitní kancelář, která špinavou práci udělá za něj. A tak se denně tisíce realitních makléřů táží zájemců o pronájem, co dělají, kdo tam bude bydlet, kolik lidí, jestli mají nějaké děti, či zvířata, odkud pochází. Když makléř nabere podezření, že na druhé straně telefonního aparátu mluví Rom, musí mu taktně oznámit, že majitel si nepřeje cizince a menšiny.

Samozřejmě je to zcela logické. Vždyť přirozenou vlastností každého zdravě uvažujícího člověka je vyhýbat se problémům a chránit svůj majetek před škůdci, ať už jsou jakéhokoliv druhu či původu. Nedá se ale tato selekce nazvat určitou formou rasismu? Není snad rasistou ten, kdo v dané chvíli vybírá na základě nejmenšího počtu handicapů? Ani poměrně složitá situace na trhu s nemovitostmi způsobená dosavadní krizí na těchto zvyklostech zatím mnoho nezměnila.

Jakou šanci má Rom v České republice najít slušné bydlení za přijatelnou cenu? Platí pro něj stejně jako pro majoritu velikost trhu, na které je dnes nabídka širší než poptávka? Je možné, aby využil krizi v nemovitostech ve svůj prospěch a vyměnil svůj menší, dražší byt za větší a levnější? Může si vybírat? Myslím, že každý Rom i když pracující a slušně se chovající Vám potvrdí, že tyto teorie sice hezky zní, ale jsou zcela mimo realitu. Pro ně totiž neplatí. Romům je jedno, jak velká je aktuální poptávka a nabídka nemovitostí na trhu, neboť odpověď majitelů na otázku, jestli nevadí, že jsou Romové, je pořád stejná. Vadí. A když se náhodou odpověď liší, jsou jí natolik zaskočeni, že ani nevědí, co mají říci.

Ano, znám to z vlastní zkušenosti. V našem bytě k pronájmu se prostřídalo za sem let asi pět romských rodin. Postup byl pořád stejný, zavolali, zeptali se na podmínky, a když jim vyhovovaly, tak poměrně tichým a chvějícím se hlasem se ptali, jestli nevadí, že jsou Romové. Moje odpověď byla stejná. Nevadí. Pak když odcházeli, doporučili svoje známé a ulehčili mi práci s hledáním. Ano, občas se stalo a stane, že nemají na zaplacení a zaplatí později. Případně si jeden nájem, s kterým jsou pozadu, rozloží do tří měsíců. Komu se ale dnes nestane, že se občas ve výdajích přepočítá? Dá se říci, že jsem také parazitem na českém rasismu. Neboť stejně jako moji nájemníci vím, že i když nájmy šly poměrně dolů, já jít dolu s cenou nemusím. Vím, že se neodstěhují. Nemají totiž kam.

Ale kolik takových majitelů tady máme? Kdo si to troufne zkusit? A kdo vydrží pokračovat, když to napoprvé nevyjde?

Proto základní otázkou při získávání ubytování pro Romy není to, zdali můžeme či nemůžeme snižovat sociální příspěvky na bydlení a majitelům vybydlených a zničených ubytoven platit z našich daní vysoké nájemné.

Správnou otázkou je, co se stane, když toto učiníme?

Sníží majitel cenu? A pokud ano, budou mít Romové kde bydlet, když ten, co je dnes ubytovává, ztratí výhodu vyššího nájmu? Když si bude moci nájemníka vybírat a srovná všechny pro a proti, logicky zvolí NE ROMOVÉ. Vždyť v ten okamžik se i on bude za menší nájemné radši vyhýbat problémům a chránit svůj majetek.

A co se stane, když majitel cenu nesníží? Romové budou nadále jedinými potenciálními nájemníky, budou mít ale peníze na úhradu nájemného? Co udělá otec od rodiny v případě, že bude hrozit vystěhování jeho dětí a ženy na ulici, neboť neuhradil nájemné? Jaké budou jeho zábrany v okamžiku, když majitel přijde a vymění zámek na dveřích a vyhází mu věci na ulici před ubytovnu? Jako každý muž, udělá cokoli, aby uchránil svoje děti, ženu a sebe před bydlením pod mostem. Udělá cokoliv, aby sehnal pro majitele peníze. Bude nám toto po vůli? Opravdu chceme mít Romy v extrémních situacích? Není tomu tak dávno, co se čeští horníci pod tíhou okolností násilně dobývali do ředitelství OKD. A to v případě, kdy jim zhoršení životní situace hrozí až za několik desítek měsíců a ne ze dne na den.

Samozřejmě situaci lze vyřešit i absolutním zásahem do práv majitele a vydat jakési nařízení, ve kterém by stálo, že majitel nemůže odmítnout Roma jako nájemníka. Pak by bylo možné snížit příspěvky na bydlení. Co je ale menší zlo? Naprostá ztráta svobody při rozhodování o tom jak naložím se svým majetkem nebo podpora parazitování chudoby?

Takže silná slova, která slyšíme z úst politiků, nepomůžou. Majitelé neparazitují na chudobě. Parazitují na rasismu. A do doby, než se nevyřeší otázka rasismu, nelze vyřešit otázku parazitování na něm.

Autor: Martin Štěpán | středa 2.10.2013 8:18 | karma článku: 40.21 | přečteno: 5830x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Petr Horký

Černoch v beranici a jiné výstřelky - na srdce sou Poděbrady, na prachy je Německo

Život na Západ od našich hranic má mnoho specifik, kterým našinec těžko uvyká. Přesto si ve většině případů nakonec zvykne, i když to trochu trvá. Jsme přeci jen z jednoho těsta a nebe je všude modrý.

20.7.2017 v 18:17 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 361 | Diskuse

Pavel Liprt

Dvořákova Symfonie č.9 e moll a karlovarský Poštovní dvůr dnes i před 123 lety

Symfonie č.9 e moll, op. 95, známá pod názvy „Novosvětská“ či „Z Nového světa“ žije dodnes na celém světě. Na rozdíl od Poštovního dvora v Karlových Varech, který skomírá.

20.7.2017 v 17:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Vnitřní kritik - cesta do záhuby a zpět

Ale já jí to musím vysvětlit. Musí to pochopit. Podíval se na mě Luboš poněkud bezradně. Vnímal jsem jeho beznaděj a přitom obrovskou angažovanost a snahu, která mu sršela z očí.

20.7.2017 v 16:02 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 119 |

Jiří Kovář

Jak mě reklama postrčila ke koupi auta

Jsou to téměř dva roky, co jsem byl přinucen překročit svůj stín a s ním i práh bazaru a koupit si tam Forda.

20.7.2017 v 15:48 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 382 |

Jiří Turner

Burkiny – lekce hovadismu

Bu-bu-bu-bu, burkiny asi aktuálně straší v mnohých českých mozkovnách. Jestli ono to nebude tím, že nenosíme šátky, turbany ani jarmulky a koupeme se v plavkách, které nás sotva mohou ochránit před přehřátím organismu.

20.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 2162 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3239
Myslím, tedy jsem.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.