Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Než Ti zachráním život, řekni, v co věříš a jaké máš vzdělání !

14. 10. 2013 8:18:18
„Člověk se pánu Bohu nevyvedl. To je vidět na každém kroku.“ Napsal mi jeden můj čtenář před nějakou dobou. Poslední týdny se nesou ve znamení moře zaplaveného mrtvolami. A tak i když věřím, že můj čtenář nemá pravdu, není lehké ve své víře vytrvat. Jazýček vah se vychyluje na jeho stranu každý den o trochu více, přesto to ale nechci vzdát. Pořád chci věřit, že ne nadarmo byl člověk obdařen rozumem a city a to z něho tvoří tvora lepšího, než je zvíře.

Zvířecí pud káže zbavit se nejslabšího ze smečky či stáda. Je to logické, neboť svojí slabostí ohrožuje další, vitálnější členy skupiny. U lidí, tvorů lepších než jsou zvířata, obdařených umem a citem, by se dalo očekávat, že takoví nebudou. Že právě naopak, těm slabším budou pomáhat. Dalo by se očekávat porozumění, soucit, empatie, ochota obětovat se pro záchranu života druhých. Vždyť kromě toho, že jsme vybaveni citem, i um nám by dán do vínku. A proto, i když by u nás cit byl méně vyvinut, či se nechceme řídit srdcem, rozum by nám přece musel dát příkaz k pomoci zachránit lidský život. Rozum nám přece praví, že to co se děje dnes jiným se zítra může stát mně. Rozum chápe, že nelze očekávat od jiných pomoc, když sám nepomůžu. A tak když vidím umírat člověka, je jedno, zdali se budu řídit srdcem či rozumem, výsledek musí být stejný! Musím mu pomoci! Vždyť nejsem zvíře! Jsem člověk!

Poslední dny bohužel ukazují, že opak je pravdou. Na březích Středozemního moře ztroskotalo několik lodí. Více než 500 lidí přišlo o život, když se plavilo za lepším životem. Když opouštělo svoji vlast, která je pod nátlakem diktátora, nebo ve které je válka, nebo kde rodič nemá dát co jíst svým dětem. Všechny peníze, všechen svůj majetek většina z nich vyměnila za lístek do lepší budoucnosti. A nepovedlo se to. Jedni umřeli, druzí se museli dívat na to, jak jim umírají děti, manželky, otcové. Byly to dny s tragickým koncem, zasluhující si naši pozornost. Náš projev úcty k lidskému životu.

Uhaslo více než 500 lidských životů a jediné co se můžeme dočíst v médiích je to, že je potřeba vyřešit otázku migrace muslimů do Evropy. Jediné co si můžeme přečíst v diskuzích a blozích je to, jak je tragické, že se k nám do naší velkolepé, úžasné a soběstačné Evropy valí hromada nevzdělaných Afričanů, jak nízké mají IQ, jací jsou to ubožáci a chudina. Jak to zajisté nejsou lidé, kteří patří do vystudované elity národa, která by nám tady byla ku prospěchu. Vyhlašují se ankety s dotazy, jak by se měla řešit otázka přílivu těchto skoro až „nelidí“ muslimské víry. Kde 25% lidí odpovědělo, že by se jim měl přístup do Evropy zabránit klidně i tím, že se do nich bude střílet až do doby, než se loď nepotopí.

Mrtvoly lidí z masa a kostí, stejných jako jsme my, plavou v moři a nám je to jedno. Dokonce se může zdát, že z toho máme radost, neboť se jim alespoň nepodařilo dostat se k nám. Alespoň nám to tady nezamoří tou svojí muslimskou vírou a blbostí...

Co jsme to provedli s naším darem, který nám byl dán do vínku? Snad bylo zcela zbytečné obdařit člověka citem a umem? Kdy se společnost změnila na mrchožravou hyenu, které je přednější ekonomický ukazatel před lidským životem? Od kdy se prospěšnost jedince pro společnost měří jeho vzděláním a vírou, nikoli jeho lidskostí, ochotou pomoci či šikovností? Je snad řezník, truhlář, prodavačka či uklízečka o něco méně člověkem jenom proto, že nevystudovala vysokou školu? Jak můžeme tolerovat absolutní ignoraci podstaty lidského života? Kdo nám dal právo člověka s menším vzděláním považovat za něco méněcenného? Nechápeme snad, že nikdo nemá možnost zvolit si, kde se narodí, v jakém státě, do jaké rodiny, v jakém náboženství?

Snad jsme již zapomněli jak se k našim blízkým, kteří utíkali do okolních států při okupaci naší země v 68mém roce zachovali naši sousedé? Že skoro 200 tisícům Čechů byla poskytnuta pomocná ruka jenom proto, že v zemi, kde se narodili, byla špatná situace. A nikdo je netřídil na katolíky, ateisty či judaisty. Nikdo je netřídil podle toho, jaké mají vzdělání. Není trochu krátkozraké si myslet, že jednou nebudeme potřebovat pomoc od muslima? Není projevem nižšího IQ a hlouposti právě paušalizování islamismu do barev terorismu a nevzdělanosti? Na co je nám rozum, když nechápeme podstatu života?

Dnes nevíme, co se stane zítra. Co bude za rok, za pět, či deset let. Nemůžeme vyloučit možnost, že jednou budeme muset utíkat z Evropy do Afriky. Budeme si snad přát, aby do nás stříleli, když se budeme blížit na břeh? Budeme chtít, aby pustili jenom ty z nás, kteří mají vysoké školy a ostatní vrátili zpět, bez ohledu na to, jaká tady bude situace?

Nechci věřit, že můj čtenář má pravdu. Nechci věřit, že se člověk pánu Bohu nevyvedl. Nechci věřit, že sobectví a bezohlednost budou první slova, na která si svět vzpomene, když se bude mluvit o České republice.

Autor: Martin Štěpán | pondělí 14.10.2013 8:18 | karma článku: 40.29 | přečteno: 5358x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Petr Horký

Černoch v beranici a jiné výstřelky - na srdce sou Poděbrady, na prachy je Německo

Život na Západ od našich hranic má mnoho specifik, kterým našinec těžko uvyká. Přesto si ve většině případů nakonec zvykne, i když to trochu trvá. Jsme přeci jen z jednoho těsta a nebe je všude modrý.

20.7.2017 v 18:17 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 340 | Diskuse

Pavel Liprt

Dvořákova Symfonie č.9 e moll a karlovarský Poštovní dvůr dnes i před 123 lety

Symfonie č.9 e moll, op. 95, známá pod názvy „Novosvětská“ či „Z Nového světa“ žije dodnes na celém světě. Na rozdíl od Poštovního dvora v Karlových Varech, který skomírá.

20.7.2017 v 17:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Vnitřní kritik - cesta do záhuby a zpět

Ale já jí to musím vysvětlit. Musí to pochopit. Podíval se na mě Luboš poněkud bezradně. Vnímal jsem jeho beznaděj a přitom obrovskou angažovanost a snahu, která mu sršela z očí.

20.7.2017 v 16:02 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 117 |

Jiří Kovář

Jak mě reklama postrčila ke koupi auta

Jsou to téměř dva roky, co jsem byl přinucen překročit svůj stín a s ním i práh bazaru a koupit si tam Forda.

20.7.2017 v 15:48 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 378 |

Jiří Turner

Burkiny – lekce hovadismu

Bu-bu-bu-bu, burkiny asi aktuálně straší v mnohých českých mozkovnách. Jestli ono to nebude tím, že nenosíme šátky, turbany ani jarmulky a koupeme se v plavkách, které nás sotva mohou ochránit před přehřátím organismu.

20.7.2017 v 10:11 | Karma článku: 18.74 | Přečteno: 2158 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3239
Myslím, tedy jsem.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.