Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ctím prezidentský úřad, nikoli lidi, kteří jsou teď v něm…

17. 09. 2013 8:18:18
Poslední průzkum veřejného mínění o tom, jaké profese si Češi váží nejvíce a jaké nejméně, svými výsledky nepřekvapil. Opět ukázal, že být poslancem, je v dnešní České republice ostuda. Z prvního místa, které toto zaměstnání obsadilo před rokem 1968, kdy občané považovali poslance za něco skoro až nadlidského, se dnes dostalo na místo 26., jinak řečeno, místo poslední. Poslance v oblíbenosti povolání předstihly uklízečky, zdravotní sestry, kněží. Vlastně my všichni. Kdo ví, jaké by byly výsledky za situace, kdyby se do žebříčku obecných povolání dostala i kolonka: prezident, kancléř prezidenta, poradce prezidenta (ten oficiální), či rádce prezidenta (ten neoficiální).

Zajisté byla většina z nás vychována v přesvědčení, že prezident je ten nejdůležitější člověk v zemi. Proto je potřeba k němu vzhlížet s úctou, respektem a vážností. Učili nás, že post prezidenta je spjatý s důstojností, sebekázní a dobrým vystupováním, neboť prezident je člověk, který reprezentuje celý národ. Zvolení dané osoby na tento post je tedy nezvratným důkazem její velkoleposti a ctnosti. Prezident je totiž ten nejlepší z nás.

Když byl zvolen za našeho prezidenta Miloš Zeman a uběhlo pár měsíců jeho působení v prezidentském úřadu, byl jsem poněkud zmaten. Jako člověk dobrého vychování jsem byl přesvědčen, že by mi moji rodiče nikdy nelhali a zajisté by mne neučili něco, co není pravdou. Proč by mne přesvědčovali o tom, že mám mít úctu k osobě jako je Miloš Zeman, když jeho konání je naprosto v rozporu s tím, co mi celé dětství vtloukali do hlavy jako vzor slušného chování?

A i když jsem byl přesvědčen, že slova spojená s prezidentským úřadem mi nejsou cizí a rozumím jejich významu, nedalo mi to a podíval jsem se na poučku psanou v moudrých knihách, co to slovo úcta znamená. Pravilo se tam, že souvisí se slovy ctít, ctnost a čest. Že to znamená trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje zejména ohleduplností, zdvořilostí a jeho podporou.

Po přečtení a nastudování potřebné literatury ohledně slov úcta, respekt, zdvořilost, ctnost, čest a dalších, jsem s pocitem připravenosti zašel za svými rodiči s úmyslem se dotázat, proč mi tvrdili všechny ty věci o prezidentovi, když to vůbec není pravda. Byl jsem připraven k vášnivé diskuzi o významu naučených slov, byl jsem rozhodnut si stát na svém, a přesvědčit je argumenty, že neměli pravdu, že se spletli. Že tato slova vůbec nesouvisí s prezidentem a že mne svojí výchovou uvedli v omyl.

Chtěl jsem jim říci, že i když si jich vážím, nemůžu se dnes chovat podle toho, jak mne vychovali.
Že se jim za to omlouvám, ale nejde to. Že si nemůžu vážit prezidenta, který šlape po demokracii, nemůžu mít v úctě osobu, která sama nectí své občany, které reprezentuje. Chtěl jsem jim říci, že je proti mému přesvědčení mít respekt k člověku, který tolik pije a kouří na veřejnosti, že je možné ho označovat za lidového opilce. Chtěl jsem jim říci, že je pro mne nemyslitelné ztotožnit slovo ohleduplnost s osobou, která se bezohledně posmívá mladým nevyzrálým studentům, kteří ale přesto mají odvahu před hlavou státu projevit svůj názor. Že nemůžu akceptovat slovo zdvořilost u člověka, který uráží novináře primitivním způsobem, člověka který nemá problém veřejně lhát, když to poslouží k jeho prospěchu, že si nechci spojit slovo čest s tím, komu je slovo intriky natolik blízké, že by mohl učit jiné o jeho významu. Musel bych si přestat vážit sám sebe v okamžiku, kdybych se v tuto chvíli choval podle toho, jak mne vychovali. Neboť jsem přesvědčen, že to, s jakými lidmi se stýkáš, ukazuje, jaký jsi člověk. Jaký život žiješ. I to dotváří nepěkný obraz našeho prezidenta. To všechno jsem jim chtěl říci.

Moji rodič mne ale zarazili: „Synu, když jsme tě toto všechno učili, nepočítali jsme s tím, co všechno se může stát. Jak to v naší společnosti může dopadnout. Kdo každý může být prezident. Neomlouvej se, my se omlouváme, neboť jsme tě nechtěně učili to, co dnes již dávno není pravdou...„

A já při pohledu na smutek v jejich očích a na to hořké zklamání z dnešního světa tvořeného našimi politiky, naším prezidentem, jeho kancléřem, poradci a rádci, jsem zesmutněl také.

A tak mne napadlo, že je možná dobře, že v otázkách průzkumu veřejného mínění ohledně oblíbenosti jednotlivých povolání není kolonka prezident. Ani kolonka kancléř prezidenta, či jeho poradce. Jsem tomu rád, neboť co je psáno, to je dáno. Vidět tabulku, kde za poslanci bude ještě prezident, by bylo pro většinu z nás zničující. Museli bychom se každý den stydět při pohledu do zrcadla. Museli bychom totiž připustit, že je to i naše vina.

Autor: Martin Štěpán | úterý 17.9.2013 8:18 | karma článku: 32.36 | přečteno: 691x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Ivo Hnilica

Malé politické strany - "octomilky"!

Připíši i něco navíc. V žádném případě, se nenavážím do voličů, kteří odevzdali svůj hlas stranám, které se ucházely o vstup do Poslanecké sněmovny. Jenom to trochu okomentuji. Ale předtím zabrousím do “starých” časů.

19.11.2017 v 17:38 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 479 | Diskuse

Jitka Mikysková

Obnoví Rusko své bývalé vojenské zahraniční základny ze sovětské éry?

Rada federace počátkem listopadu na svém jednání oživila staronový plán na obnovu bývalých ruských základen na Kubě a ve Vietnamu. Ambiciózním plánem na obnovu některých základen v zahraničí se Rusko více zaobírá

19.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 493 | Diskuse

Lukáš Jadrný

Zemana by měl nahradit silný politik, ne akademické želé

Člověk, který má zkušenosti. Člověk, který má jasné názory a reflektuje současné domácí i mezinárodní problémy. Člověk s energií a charismatem. Existuje takový kandidát na prezidenta České republiky?

19.11.2017 v 15:49 | Karma článku: 24.87 | Přečteno: 1148 | Diskuse

Ales Urban

Lepší ČSSD je možná, ale je potřeba změn

Všechno na světě je možné, pokud je k tomu vůle. Bohužel po volbách, které nedopadly příliš dobře, to zatím na nějakou snahu nevypadá.

19.11.2017 v 14:40 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jiří Čumpelík

„Modlitba pro Martu,“ pro naše demokraty.

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,“ tyto slova patří především našim představitelům v NATO. Vzájemná pomoc dle článku 5 by měla být vázaná na předchozí schválení samostatných vojenských akcí členských států NATO.

19.11.2017 v 14:33 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 929 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3241
Myslím, tedy jsem.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.