Když dno je ten cíl, aneb SPOZ do parlamentu!

Který název Zemanovy partaje je správný? Je toStrana Přátel Opilého Zemana nebo Strana Práv Organizovaného Zločinu? Mít více názvů se v marketingových příručkách považuje za kontraproduktivní kvůli špatné identifikaci subjektu. Je toto hlavní příčinou, že v některých průzkumech předvolebních preferencí Zemanovci ztrácí a hrozí, že se do parlamentu nedostanou? Nebo je to silným podceněním inteligence občanů?

Přečtení sloganů na billboardech moc času nezabere, některé pobaví, jiné nudí, nad dalšími si říkáte, že využít služeb reklamní agentury je možná přece jen dobrá volba, abychom se nezesměšnili. Myslím, že billboardy a obecně předvolební prezentace Zemanovců patří ale do úplně samostatné skupiny.

Každá strana, která usiluje o působení v parlamentu v nastávajících pár letech, se snaží svoje potencionální voliče přesvědčit, proč při volbách mají dát svůj hlas právě jim. Bez ohledu na to, jestli mají volební program připravený důsledně, či jen tak na oko, obecně můžeme říci, že volič si dokáže udělat alespoň základní představu o tom, jak jeho strana myslí, co je pro ní důležité, co se bude snažit prosazovat, s kým by chtěla či nechtěla vládnout, nebo alespoň kdo je či není pro ní alternativní možností v případě, že volby nedopadly tak, jak by si její představitelé představovali.

U stran, které už někdy ve vládě či opozici byly, předvolební „pohádky“ nejsou až tak důležité. Všichni vědí, jak se politici z dané partaje chovali za svého působení v parlamentu a tudíž se dá jejich chování na následující období předpokládat.

Jinak je to ale u stran nových, parlamentní politikou zatím neposkvrněných. Tyto strany by ve svém vlastním zájmu měly svoje názory prezentovat co nejvíce veřejně a co nejvíce nahlas, aby bylo jasné, že jsou tady a co všechno udělají, aby se občan měl lépe. Dá se říci, že většina z nich tak i činí.  Či už se podíváme na nové hnutí ANO Andreje Babiše, nebo na Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury,  hned máme jasno a dle toho se můžeme rozhodnout, jestli jsou pro nás přijatelnou volbou či nikoli.

Zemanovci si ale těžkou hlavu s prezentací svých názorů a postojů a z obecného mínění veřejnosti nic nedělají.  Co nám ale říká jejich rádoby nezájem o vytvoření si názorů občanů na jejich stranu? Jejich (ne)prezentace v podobě ticha na tato témata by ale mohla vyznít i takto:

„Jaký pak volební program? Jaké pak co budeme dělat po volbách? Jaké pak co pak? Vy voliči jste jak ten dotěrný hmyz. A i když dobře víte, že se ho bez okolků zbavujeme (tedy až když udělá svoji práci, samozřejmě), nedáte si pokoj. Je jedno, jestli patříte k nepřátelům, přátelům či jiným. Když je potřeba, sesadíme z trůnu i svého zakladatele. To jste ještě nepochopili? Tak nás zbytečně naotravujte nesmyslnými otázkami a pamatujte si, koho máte volit. Nás. Více vědět nepotřebujete. Jsme snad Sibyly, abychom Vám mohli dopředu říci, koho bude muset Zeman pověřit sestavením vlády, abychom se tam dostali? S kým se budeme muset skamarádit, abychom získali křesla ministrů? A pro jaké nesmysly budeme muset zvednout v parlamentu ruce, aby nám naše korýtka zůstala co nejdéle? Tak proč se nás pořád dokola ptáte, co bude, až tam budeme? Chcete, abychom Vám lhali? To určitě ne, tak se prostě neptejte.  Vždyť nás bude volit i sám pan prezident. Jasně, na našich volebních mítincích to takto sice říkat nemůže, ale jeho přítomnost má snad v sobě jednoznačné poselství. A když to nechápete, tak se podívejte na koresponďák, který vám poslal. A zastavili jsme Kalouska! (I když já tedy myslel, že to byl náš pan prezident. Jak by to mohla učinit neparlamentní strana, která se při minulých volbách ani nedostala do parlamentu?) To Vám snad nestačí? Ještě pořád jsme vás nepřesvědčili volit Zemanovce?„

Když si člověk dívající se na jejich billboardy toto uvědomí, může se mu udělat smutno na duši. A to by určitě nikdo nerad. Tak mne, jako odpůrce Zemanova kabinetu napadlo, že co se stalo, se už neodstane a co se má stát, stane se. Na Hradě je ten, kdo je a já to prostě nezměním. Mám se ještě další dlouhá léta rozčilovat při každém jeho vystoupení, stydět se za něj pokaždé, když promluví, či si dělat těžkou hlavu z jeho bolševického přístupu k vedení našeho státu? Řekl jsem si, že nic se neděje bez důvodu a to, že je tento specifický tvor naším prezidentem, má určitě také důvod. Možná je to karma. Možná je to trest za to, že jsme si těch předchozích prezidentů málo vážili. Možná je to proto, že jsme podcenili opravdovou sílu prezidentského úřadu v naší zemi. Může to být tím, že si demokracie málo vážíme. Možná je to ale pouze proto, že na to, abychom se dokázali odrazit a stoupat k výšinám, musíme opravdu klesnout až na samotné dno. A když k tomu má pomoci v parlamentu strana SPOZ, nechť se stane. V tomto případě se mi ale chce věřit, že jsme už klesli tak hluboko, že se špičkou dotýkáme dna a frašku v podobě této strany v parlamentu si můžeme odpustit.

Říkáte si, že se do mrtvoly kopat nemá? Také jsem toho názoru, ale co kdyby se historie opakovala?

Apoštolové SPOZ vědí, že vstávání z mrtvých je možné, jak už dokázal jejich Ježíš Kristus v podobě Zemana. A co když v pokračování Nového a Starého zákona v podobě Zemanova evangelia, jehož jsou nositeli, bude možné také vzkříšení apoštolů a ne pouze vzkříšení Zemana a jeho „nahradvzetí“. Vždyť Jidáše Šloufa ze svých řad už zapudili a Antikrista Kalouska už také zahnali. Tak proč by i oni nemohli povstat jako Fénix z popela?

To, jestli nám na odrazení ode dna bude stačit pouze dotyk naší špičky, nebo jestli se potřebujeme pořádně odrazit celým chodidlem, to ukážou tyto volby. Ale ať už to dopadne se SPOZ jakkoliv, bez ohledu na to, zdali se do parlamentu dostanou či nikoli, budu spát klidně. Neboť i když není v mé moci výsledek voleb radikálně změnit, po té, co vhodím do urny hlasovací lístek jiné strany, si budu moci říci, že jsem udělal vše, abych „zemanovládu“ zastavil.