Když spadne ze stromu první list, je jasné, že prázdniny a letní radovánky jsou nenávratně pryč. A protože narozeniny a svátky jsme si odbyli v první polovině roku, jediná šance na získání nadstandardních dárků jsou Vánoce. Proto počínajíc zářím až do prosince je u nás doma na pořadu dne oblíbené téma Vánoce a dopis pro Ježíška. Děti pravidelně píšou, kreslí, vystřihávají a lepí obrázky svých vysněných hraček. Následně dopisy vloží do obálky, zalepí a dají na okno. Když tam dopis dlouhou dobu zůstane, vezmou ho, vyhodí a píšou nový až do prosince, když jednoho dne z okna zmizí.
Naše pětiletá dcera, které si prošla obdobím princezen všeho druhu, Zvonilkou, Barbie, Hello Kitty či Hannah Montana má teď novou oblíbenou modlu v podobě Monster High. Když s tím přišla poprvé ze školky, nechápali jsme úplně, o co jde, a když byl den dětí, tak jsme si se ženou řekli, že jí nějakou tu panenku pořídíme.
Vešli jsme do hračkářství plného dokonalých hraček, krásných blonďatých panenek Barbie, úžasných plyšáků atd. Zarazilo nás, že pouze u jednoho poměrně malého regálu bylo docela hodně lidí a tak jsme se šli podívat, co tam mají tak zvláštního. Ano, bylo to tam. Regál věnovaný MONSTER HIGH. Se zájmem jsem pozoroval okolní lidi, kteří nevěřícně kroutili hlavami, z rozčarováním brali do rukou krabice s panenkami, které měli amputované a znovu přišité ruce a nohy, místo zubů tesáky Drákuly či mnoho hlav, které bylo možné měnit. Podivovali se nad zvláštním přáním svých potomků, které zjevně znělo stejně, jako u nás doma.
Moje žena nevěřícně vzala jednu krabici s panenkou, vedle které ležela rakev místo hezké postýlky a prohlásila: „Lidi od Mattela se museli naprosto zbláznit!“ Okolní maminky souhlasně přikyvovaly, otcové s nezájmem pokukovali po okolních stavebnicích, ale s větším zájmem po východu. Ale děti, hlavně tedy holčičky, které tam někteří rodiče vzali s sebou, byly jak smyslů zbavené a všude se ozývalo: „Mami, mami, můžu tu Drakulauru? Nebo radši Frankensteinku? A nemůžu si vzít obě?“ nebo: „Tatínku, ale opravu potřebuji i tu rakev! Vždyť přece zombie nemůže spát v posteli!“
Stáli jsme před životním rozhodnutím. Koupit naší pětileté dceři krásnou Barbie i s Kenem a kočárem a tím jí způsobit naprosté zklamání, nebo vzít za dvojnásobnou cenu jednu z těch příšer bez jakékoliv přidané hodnoty a udělat jí „navždy“ šťastnou?
Tento boj zdravý rozum prohrál a odcházeli jsme domů se šíleně prodraženou nejošklivější panenkou, jakou jsem kdy viděl. Snažili jsme se utěšovat slovy jako: pokrok nezastavíš, nebo to víš, nová doba, ale moc to nepomáhalo. Zachránili nás až veselé plamínky v jejich očích, které se rozzářily hned, jak uviděla trčet z tašky černou krabici. Od té doby jsme pořídili asi dvoje puzzle, helloweenský kostým Frankensteinky, další panenku, kabelku, tajný deník, různé sešity, časopisy, trička, šaty a boty. Vše z kolekce Monster High. Vše v naději, že jednoho dne se nabaží a vrátí se zase k něčemu normálnímu.
Včera jsem zahlédl první letošní dopis pro Ježíška. Dcera, která ještě neumí psát, ukecala bráchu, který na papír napsal: Milý Ježíšku, nechci žádnou Barbie! Chtěla by jsem Monster High! Tady je vše co potřebuji: a pod tímto názvem byla nakreslena rakev, vlasy (asi paruka), jakási knížka a pak tam bylo nalepeno asi 15 obrázků různých hrůzostrašných panenek jako třeba zombie, vlkodlaci, upíři, duchové či mumie.
A tak mne napadlo, kde pak jsme to ve výchově udělali chybu? Proč si naše holčička nehraje s hezkými růžovými panenkami, kterých má plný pokoj? Co z ní vyroste, když slova jako upír, vlkodlak, či rakev patří do jejího života už v pěti letech? Chtěli bychom tomu zabránit, ale čemu pomůže odpíraní hraček, které mají všechny její kamarádky a nosí je sebou do školky?
Chápu, že doba se mění a pokrok nezastavíme. A také rozumím tomu, že sežrání Karkulky vlkem také nebylo zcela humánní, ale co je moc, to je příliš. Vůbec se mi to nelíbí a zároveň s uznalým obdivem smekám před kreativními vývojáři společnosti Mattel. Po dlouhých letech, kdy holčičím hračkám kralovala krásná, uhlazená a dokonalá Barbie, vsadit na tuto kartu vyžadovalo zajisté odvahu. Kdo by věřil tomu, že se malým roztomilým holčičkám budou líbit příšery? Pokud si správně pamatuji, když jsem byl malý, tak nám všechny příšerky, které studují na Monster High akademii naháněly hrůzu.
Ano, je to tak. Doba se mění a vývoj nezastavíme. Je to ale dobře? V tomto případě, myslím nikoli.
