Mladí již nejsou generací maňásků. I když na to třeba vypadají

21. 10. 2013 8:18:18
Bývaly doby, kdy se od dětí a mládeže očekávalo pouze "maňáskování". Být loutkou ovládanou příkazy dospělých bylo zcela přirozené. U kluků převládaly krátce střižené vlasy z plakátu č. 3 z roku 1975, kalhoty, košile, svetr a bunda. Vše nevýrazné, nejlépe tmavé barvy. Děvčata měla vlasy svázané v copu a ofinu střiženou tak, aby jim nelezla do očí, neboť by jim to mohlo poškodit zrak.

Doma měl rozhodující slovo zpravidla otec, ve škole bylo svaté vše, co učitel řekl a k starším lidem bez ohledu na jejich chování, názory či postavení se musela chovat patřičná úcta. Aby měl mladý, nezkušený a tedy logicky méně chytrý člověk vlastní názor, i když podložený fakty, bylo naprosto nepřijatelné. Aby ho snad veřejně řekl, bylo zcela nemožné. Diskuze byla nepřípustná, bylo nutné býti zticha, když mluvili dospělí. Jediné, v čem spočívala konverzace mezi jednou a druhou stranu, bylo rozdávání příkazů co je potřeba udělat, případně dotazy, zdali jsou úkoly hotové. Většina mladých byla maňásky, kteří měli předem určenou formu a styl. Rozdíl byl v tom, že nebyli ovládaní přímo rukou svého stvořitele, ale verbálně na dálku. Kázeň vyústila v přirozenou sebekázeň o nic se nestarat a do ničeho nezasahovat, pouze plnit příkazy. Kluci si tyto vlastnosti ještě upevnili na vojně, kde se stali opět maňásky, což bylo o to smutnější, že už dospělými.

Vzpomněl jsem si na toto všechno při procházce parkem z Petřína. Dcera řádila na koloběžce a můj desetiletý syn mi zrovna vášnivě vysvětloval něco o čínské kultuře a zvyklostech, neboť jeho nejoblíbenější mimoškolní aktivitou jsou lekce čínštiny s asi čtyřicetiletým Číňanem. Vzhledem k tomu, že je to pro mne oblast zcela nepoznaná, tak mne to i zajímalo.

Moje žena mne vytrhla z poslechu a kývla hlavou k místu, kde různě sedělo a postávalo asi 25 mládežníků obou pohlaví. Pohled na tuto skupinku byl uchvacující, i když v první chvíli jsem vůbec nevěděl, co si mám o tom myslet a jaký postoj zaujmout. Myslím, že ani jeden kluk neměl krátké vlasy z plakátu číslo tři z roku 75 a ani jedna holka neměla culík. U osob mužského pohlaví převládaly na vlasech extravagantní barvy, převážně modrá a zelená, delší sestřih byl přehozen přes oko, případně vlasy trčely za pomocí gelu do jednoho boku. Jejich oblečení bylo převáženě černé, hodně moderní, doplněno o nějaký prvek výrazné barvy. Sem tam se na odkryté straně obličeje objevil nějaký ten piercing. Holčičí vzhled se nesl v podobném duchu, jenom místo kalhot měli často sukně a černé síťované punčocháče s lebkami. Vlasy převážně červené, výrazně oranžové, případně zcela havraní černé. Někteří popíjeli taková ta malá moderní pivka, někteří měli u sebe pouze láhev s vodou. K mému potěšení jsem u nikoho z nich neviděl v ruce cigaretu.

Když jsme se k nim blížili, žena mne přitáhla za rukáv na znamení toho, že mám zpomalit, abychom si tento zvláštní obraz vychutnali co nejdéle. Měl jsem neuvěřitelnou chuť popadnout technický pokrok moderní doby v podobě telefonu s foťákem a zvěčnit tento zvláštně krásný „přírodní“ úkaz. Pak jsem ale zaslechl útržky hovoru, který vedli a tak jsem zbystřil a mobil zasunul zpět do kapsy. Svého nevyfocení ještě pořád lituji. Kupodivu skupinka neřešila žádnou televizní show ani novou nahrávku jejich oblíbené kapely, ale bavili se o tom, jak to bude vypadat, když se muslimské náboženství rozšíří do světa, ještě více než je. Nějaká holka popisovala, jak si její sestra vzala kluka z Maroka a že je to v pohodě, že se to zbytečně přehání. Další kluk jí oponoval, že musí brát v potaz, že je to jediné náboženství, které své šíření umožňuje i za pomoci meče. Další přidal něco o nebezpečnosti seskupení arabských států a další zase něco, že když se sjednocuje Amerika a Evropa, je zcela logické, že se sjednocuje i arabský svět...

A tak jsem na chvíli zastavil, otočil se, a v němém úžasu střídal pohled na to podivné seskupení mladých lidí a svého syna, který když to viděl, prohlásil pouze, že to je fakt hustý a pokračoval ve svém výkladu o Číně. Jen tak tam postávala a místy posedávala naše budoucnost. Neuvěřitelně moderně vypadající, tak trochu děsivá, připomínající kreslené maňásky z hrůzostrašných pohádek.

A já byl rád. Tak strašně moc rád. Neboť jsem si uvědomil, že i když jako maňáskové vypadají, nejsou to ti samí maňásci, jako byli předtím. Nejsou to loutky ovládané někým jiným. Mají vlastní názor a nebojí se ho prezentovat.

Kam jsem se to dostal? Desetiletý kluk poučuje svoje rodiče o něčem, co oni neznají, mladé holky již nejsou pouze bezduché namalované panenky s hezkých kukučem a kluci tráví hodiny v koupelnách, neboť chtějí vypadat dobře. A je jedno, že nám se to třeba nelíbí. To není důležité. Podstatné je to, že se sebou něco dělají. Že o sebe pečují a až jednou, když zestárnou a shodí z vlasů modrou barvu a tuny gelu, nebude jim připadat normální obout si sandále a tlusté bílé ponožky. Nebude jim připadat normální mlčet, když budou mít jiný názor, než někdo jiný. A také jim nebude připadat normální projevovat úctu k někomu pouze proto, že je starší. Budou ho posuzovat podle jeho činů, podle toho, jak se chová.

Asi stárnu. Neboť kdybych byl mladý, nad něčím takovým bych se nepozastavil. Nechtěl bych to pozorovat, zkoumat, či dokonce fotit. Jenom bych to prostě žil.

Autor: Martin Štěpán | pondělí 21.10.2013 8:18 | karma článku: 40.60 | přečteno: 4591x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.90 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2021 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 290 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 208 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3266
Myslím, tedy jsem.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...