Svatba či výročí je prý den jako každý jiný. Slavit ho není třeba

26. 09. 2013 8:18:18
Když jsem minulý rok tak trochu zapomněl na naše desáté výročí svatby s mojí ženou a přišel jsem na to až o týden později v práci, nahlas jsem vyřkl: „To je průser.“ Kolegové věděli velice dobře o čem je řeč a tak se mi celý den smáli, jak si to doma vyžeru a jestli jsem si nevšiml, že manželka už se mnou týden nemluví a podobně. Bylo to trochu divné, neboť moje žena se mnou normálně mluvila a ani jsem za poslední týden nezpozoroval žádnou anomálii v jejím chování.

Celý den jsem přemýšlel, co mám dělat. Jestli koupit kytky a omluvit se, nebo to nechat jak se říká vyhnít a tvářit se, že se nic neděje, když se ona chová normálně. Jako chlap mám samozřejmě predispozice k řešení problému tou druhou cestou, přesto mi to ale nedalo. Zamluvil jsem na večer stůl, koupil kytky, napsal ženě textovku, ať si na večer nic neplánuje a zajistí hlídání pro děti, že pro ni mám překvapení.

Dorazil jsem domů trochu nejistý s oprávněnými obavami, jak to všechno dopadne. Když jsem jí uviděl nastrojenou a připravenou k odchodu s úsměvem na tváři, pochopil jsem, že ať to dopadne jakkoliv, našeho společného života nelituji. Podal jsem jí kytky, řekl všechno nejlepší s omluvou, že to je tak pozdě. Udiveně se na mne podívala a otázala se: „Ty jsi něco provedl, nebo sis opět spletl datum některého ze svátků?“ Přiznávám, že otázka byla opodstatněná, neboť jsem tak trochu popleta. Přesto mne její reakce zaskočila. Nevěděl jsem, jestli si dělá legraci, či nikoli, ale vypadalo to, že její údiv je zcela upřímný. Rozhodně jsem tedy prohlásil: „Ty nevíš, že jsme měli minulou středu desetileté výročí svatby?“ Ona na to: „Aha, já na to úplně zapomněla. Pro mne je totiž svátek každý den s tebou a nemám potřebu ho pokaždé slavit.“ Usmála se, dala kytky do vody a vyrazili jsme na večeři. Jak jsem se tak na ní díval, pochopil jsem, proč jsem se s ní ženil. A ty důvody byly zcela totožné, jako před deseti lety. Bylo to příjemné zjištění...

Ten večer by docela obyčejný. Ne nijak výjimečný, nijak speciální, přesto ale příjemný. Povídali jsme si o běžných věcech našeho života, ale vzpomněli jsme si i na naši svatbu. Ta byla stejně obyčejná, jako oslava našeho desátého výročí. Plánovaní velké a honosné svatby totiž moji ženu přestalo bavit již druhý den a tak navrhla, abychom se na to všechno vykašlali a vzali se jen tak. Na úřadě, v pěti lidech. Bez rodičů a prarodičů, rodiny, kamarádů a známých. Bez stresu.

Ráno v den svatby stála moje žena před zrcadlem a zkoušela si svoje „ano“, u kterého se zakoktala. Zastavili jsme se u Tesca pro „svatební kytici“, zajeli k fotografovi udělat pár fotek, kde jsme se mimo jiné na popud svědka mé manželky vyfotili také na občanku. Prý, když už jsme tady...

Obřad byl prostý a strohý, manželka se u svého „ano“ zakoktala, jak si to ráno poctivě nacvičila před zrcadlem, já jsem řekl svoje ano zcela zřetelně a bez koktání a bylo po všem. Byl jsem ženatý. Ani jsem nevěděl, jak se to stalo.

Po svatbě jsme všem rozeslali oznámení o našem sňatku, kde stálo červeným písmem: „KDYBY NEEXISTOVALI OPTIMISTÉ, NEEXISTOVAL BY STAV MANŽELSKÝ“.

Po čase jsme fotky ze svatby ukazovali známým, kteří byli již čtyři roky manželé. Nikoli z ateliéru, ale ty z celého dne, které nafotila přítelkyně mého svědka. Známá trochu znechuceně prohlásila: „Na všech těch fotkách jste nějací vysmátí! Nebojte se, to vás brzy přejde!“

Jak tak o tom přemýšlím a koukám zpětně na ty roky, které jsme spolu strávili, připadá mi, že nás ten smích ještě nepřešel. Je jasné, že není to vždy dokonalé, a že tak jako každá rodina máme svoje problémy, ale obecně vzato, i když nevím, jak se to povedlo, žijeme šťastně.

Možná je to proto, že když zapomenu na výročí, není to průser. Možná proto, že každý den strávený spolu je pro nás svátek. Možná ale je to také proto, že bereme život tak, jak přichází. Naučili jsme se akceptovat, že jednou jsme dole, jednou nahoře. A z obou případů dokážeme vytěžit maximum, co se dá. Ale myslím, že nejvíce nám ke štěstí pomáhá tvrzení, které do mého života přinesla moje žena: „Když má problém řešení, není třeba se trápit. Když ho nemá, trápení nepomůže...“ (Myslím, že to řekl Buddha, ale ona to má určitě z nějaké pohádky, na které s dětmi kouká a pak rozdává moudra do celého světa.)

A tak se podle toho, pokud možno, řídíme. Problémy přichází a odchází. Úsměv, štěstí a radost ze života, ale zůstává. Mám silný pocit, že na další výročí už nezapomenu. Ne proto, že bych mohl dostat za uši. Ale proto, že ho slavit chci. Mám totiž pocit, že opravdu je co slavit.

Autor: Martin Štěpán | čtvrtek 26.9.2013 8:18 | karma článku: 38.51 | přečteno: 2016x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 103 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.84 | Přečteno: 280 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 481 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3266
Myslím, tedy jsem.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...