Demokracie: Vlastní iniciativy není třeba, stačí se jen zařadit!?

4. 10. 2013 8:18:18
Proč se Česká republika svíjí v porodních bolestech při zrodu nového režimu již takřka 25 let? Za účasti 10,5 milionů lidí se snažíme přivést na svět novorozence, kterému jsme dali jméno Demokracie. Porod je již příliš dlouhý a bolestivý a novorozenec nám to nijak neulehčuje. Proč se vzpírá? Proč s námi bojuje? Proč se mu na tento svět nechce? Že by věděl, co ho tady čeká? Tuší, jak to u nás, jeho rodičích bude mít těžké, nebo nám snad nevěří, že je opravdu vytoužený? Je jeho zdráhání způsobeno předtuchou, že ho při první příležitosti zaprodáme či vyměníme?

Důvody mohou být různé, ale na situaci, která tady dnes panuje, neseme podíl své viny my všichni. Výsledek, který zde je, je jako náš ranní pohled do zrcadla. Ano, nelíbí se nám. Je potřeba učinit kroky, které povedou k tomu, aby se nám výsledek líbil. Ráno při pohledu do zrcadla si uvědomujeme nutnou úpravu našeho zevnějšku, abychom mohli vyjít za brány našich domovů a potkat se se zážitky nového dne. Uvědomujeme si také, že je to pouze na nás. Že mi sami se musíme zlidštit. Že to nikdo za nás neudělá. Že my jsme nositeli změny, která vede z ošklivého k hezkému. A tak žena, toužící se líbit mužům vezme štětec a nanese si na obličej make-up, zvýrazní oči stíny a na rty nanese rtěnkou barvu. Chlap, který pečuje o svůj zevnějšek, se oholí, nanese do vlasů tužidlo či gel a vytvaruje účes. Ba dokonce i ti, kterým je jejich zevnějšek lhostejný si alespoň hřebenem prohrábnou svoje vlasy.

Proč to jde tak snadno u našeho zevnějšku a je to tak těžké ve věcech veřejných? Je to jednoduché. Činíme to, k čemu jsme byli vychováni. Opakujeme naučené úkony dnes a denně a nezamýšlíme se nad jejich podstatou. Někdy je to dobře a někdy zase ne. Rodiče nás učili mýt se a česat a tak to děláme. Ale také nás učili nezapojovat se do věcí veřejných. Nevybočovat. Stát vzorně v řadě, na nic se neptat, koukat dopředu co dělají ostatní a pak to opakovat. Bylo to jednoduché. Umytí a učesaní z domova jsme se ve věcech veřejných zařadili do světa, který nám dal práci, bydlení, názory. Existoval komplexní, lehce uchopitelný systém, který od nás v podstatě nic neočekával. Jediné, co na oplátku chtěl, byla poslušnost. Moc nemluvit, na nic se neptat, nevystrkovat hlavu. A tak jsme to dělali. A ano, bylo to pohodlné. O nic se nestarat, za nic nenést zodpovědnost. Ničím se netrápit. Po šichtě prostě „mít padla“, přijít do panelákového bytu, dát si čočku k večeři a nebát se co bude zítra. A i dnes toto chceme. Stýská se nám po tom pohodlí, po nulové zodpovědnosti za život svůj i jiných.

A protože naše děti a děti našich dětí mají oči, vidí naši sklopenou hlavu. Vidí náš apatický postoj k životu. A protože mají uši, slyší, co říkáme. Jak naříkáme a vzpomínáme na staré časy. A tak se pasivní postoj s hlavou sice učesanou, ale nikdy nevytrčenou z řady předává z pokolení na pokolení. Z otce na syna, z matky na dceru. A vznikají další a další generace beznaděje. Generace bez zájmu. Proč jsme tak naivní, že si myslíme, že to Demokracie nevidí a neslyší také?

Pro co byl ale člověk stvořen? Co je podstatou našeho bytí? Proč se vyplatí žít? Proč jsme obdařeni umem, logikou, možností cítit radost, bolest, smutek? Proč jsme dostali do vínku řeč, empatii či šikovnost? Je opravdu pohodlí a jistota to, co ukojí touhy jedince? Opravdu mu to postačí a nebude toužit po něčem jiném? Novějším? Lepším? Nebude chtít zdolávat překážky? Nebude chtít diskutovat o možnostech nemožného?

Opravdu nám stačí tak málo ke štěstí? Jsme ochotni a schopni vyměnit všechny možnosti, které na nás čekají na tomto krásném světě za pohodlí? Opravdu nechceme vidět osmou barvu duhy? Smíříme se se stupni šedi jenom proto, že nás to nestojí žádné úsilí?

Nevěřím! Nemůžu věřit! Nechci věřit! Vždyť i samotný pád železné opony je důkazem toho, že jsou mezi námi tací, kterým toto málo nestačí! Tak proč odmítáme jejich odkaz dále nést s hlavou vztyčenou?

Jak je možné, že ani čtvrt století nestačí na to, abychom začali nový život? Není snad možné zahodit to, co bylo a jít dál? Není možné nakreslit pomyslnou tlustou čáru za minulostí a hledět pouze kupředu? Neotáčet se? Nevzpomínat? Proč nám nestačí vědět, že jsou tam v dáli všechny barvy. Pestré a veselé. Ano, jsou daleko, ale jejich záblesk již vidíme. Nemůžeme to vzdát! Nemůžeme se vrátit! I když cesta zpět je kratší a pohodlnější.

Je nutno si uvědomit, že dnes je již jiná doba. Sklánět hlavu není třeba. Ba právě naopak. Je potřeba iniciativy jedince, individuality každého z nás, názorů, které vedou k dialogům a ty pak k produktivním systémovým řešením a změnám. Nic se nenarodí jen tak. Ke všemu je potřeba naší snahy. Bez ohledu na to, zdali je jméno novorozence Honza, či nese jméno Demokracie...

Autor: Martin Štěpán | pátek 4.10.2013 8:18 | karma článku: 37.05 | přečteno: 706x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 16.98 | Přečteno: 228 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 142 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 259 | Diskuse
Počet článků 37 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3266
Myslím, tedy jsem.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...