- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
mam podobnou zkusenost i když z jineho soudku - když jsme na rodicovske schuzce jeste s jednim tatinkem pani ucitelce odkyvali ze muze byt mozne ze nas kluk a jejich holka mozna malují na zdi v telocvicne a za skolou a ze jim domluvime byli jsme v ocích ostatních ucastníků schuzky za nemilující otce - tech asi 15 maminek ktere ihned vedely na 100% že jejich deti to neudelaly a dozadovaly se dukazu mi bylo líto a pouze dve mely tolik rozumu se k nam pridat. Myslim ze neni potreba dokola rozebirat popsany pripad v clanku ale zamyslet se nad tim kde delame chyby.
a napadlo vas nekdy, ze treba ne kazde dite se citi v techto precpanych, hlucnych, agresivnich mistech prijemne? Na tom neni nic divneho, ze mu hluk a nadmerny pocet znacne starsich deti vadi. Nekdo proste ma rad klid a svuj osobni prostor a podvedomne vi, ze mu muze nekdo treba ublizit a neumi se branit. Nekdo to ma proste v povaze a misto, ktere ma nad urcity pocet decibelu a pretyka lidma, tem se intuitivne vyhyba.
Je to naprosto normalni reakce u spousty deti a neni treba soudit jednoho nebo druheho a delat naprosto zbytecne zavery utazene za vlasy. Proste dite chtelo domu a rikalo to jeste mamince hezky, co na tom? Za to by ho mela pochvalit, ne se citit vinna. To si opravdu musi kazdy hrat v tech silenych centrech? Ne, nemusi, ne kazdy na to je. Nekdo je spokojeny doma, a hodiny vydrzi nad legem a v klidu.
taky bych tam nevydržela. Ale taky nešla...
Váš blog je jako sekýrková polívka uvařená v pohádce. Závěry o dítěti a matce děláte jen z vody a z toho, co jste si domyslel.
Učím 23 let středoškoláky a netroufl bych si na základě tak krátkého pozorování dělat závěr u lidí již téměř dospělých natož u čtyřletého dítěte.
Kromě toho mám tři vlastní děti a podobné akce navštěvovala s dětmi žena, já jsem řešil plavání, lyže, kolo, lanová centra...
Článek jsem si přečetla, mně se nelíbil. Za prvé z něho mám pocit, že autor všechno ví, všude byl, je prostě nejlepší. Za druhé - z té chvilky strávené blízko té rodiny, obzvlášť, když se věnoval notebooku a na rodinu jen občas mrknul očkem, nemůže vůbec nic pochopit.
Za třetí, v těchto centrech pro děti je velký hluk, tak se divím, jak ví, o co vůbec mezi matkou a dítětem šlo. A za čtvrté se rozepíšu víc.
To dítě se mohlo do zábavního centra těšit, proto tam asi šlo, jenže na některé děti je 200 dětí pohromadě, hudba (často tam hraje), hluk, křik, plno atrakcí najednou, prostě moc. Rádo by si hrálo, ale zároveň se bojí, má pocit nejistoty. Pochopila jsem, že dítěti byly asi 4 roky? Třeba do té doby ani nechodilo do školky....nebylo zvyklé na děti...Prostě sama bych si netroufla něco hodnotit po tak krátké době a to jsem na VŠ měla 4 semestry psychologie, kterou autor možná vůbec nestudoval, ale přesto se cítí kompetentní situaci hodnotit.
Je těžko posuzovat situaci, u které nejsme osobně přítomni. Někdy (většinou) je chování dětí natolik průhledné, že není potřeba mít vystudovanou psychologii, aby ho člověk pochopil a také je nutno říci, že rodičem může být kdokoliv bez ohledu na vzdělání a přece musí dítěti porozumět. Nevím jaký byl tento případ, ale když to dítě po zmrzlině dokázalo bez problému ve společností dětí fungovat, nemyslím že je potřeba u něj hledat hlubší psychologické problémy.
Při vší úctě k Vám a Vaší rodině...proboha...proč absolvujete tyhle bejkárny? A proč, když už není soudná Vaše žena, tomu neuděláte přítrž Vy?
Ta nejistota dítěte mohla mít i vrozené příčiny . Ne každé dítě je sociálně adaptabilní . Naše povaha je mix vrozených a získaných vlastností . Ne vše je možno svést na tak zvanou opičí lásku .
Mně připadá mi, že jste se na základě velmi kusých informací pustil do hodně odvážného závěru. Nebo jinak: kulové víme, co tomu dítěti vlastně bylo a ještě větší kulové, co se děje u nich doma.
karma. a přeji úspěšné vypouštění dětí do světa :-)
To jestli jsme si při výchově počínali dobře a jestli jsme měli i trochu toho štěstí , že náš potomek cestou k zralosti neztratil správný směr , poznáme opravdu až se dítě , děti postaví na vlastní nohy .
Líbilo se mi to - protože fakt taháte za nitky - tzn., že musím jet dál a nezastavit čtení :) Závěr geniální - o tom žádná :)
Já se přiznám, já už z Vás mám kopřivku, ale stejně si musím další článek přečíst, protože čekám, co přijde.... Veškerý závěr z článku je ten, že máte skvělou manželku, o tom už z předchozích článků nepochybuje nikdo, ani já! Ale přesto se to dozvídáme znovu a znovu.... To dílo má formu vzkazu na facebooku... Byli jsme tam a tam, vše je nádherné, ostatní nemají to štěstí, to my jsme šťastní, že máme ty skvělé lidi kolem sebe a já mám skvělou manželku.... k tomu se přidá ještě nějaká kouzelná formulka, která zabere především na ženy.... (nevěřím, že nevíte nic o neurolingvistickém programování) nadpis článku je geniální, to myslím vážně... Spojení slov: láska, mateřství, klec je naprosto úderné..... všechno graduje v závěrečném klišé, které ovšem (upřímně klobouk dolů) zabírá stále a stále...
Já mam také to štěstí, ale stejně si rád pročtu, že vztahy ještě fungují i u jiných rodin. Ale i když jsem to v článku nenašel, máte pravdu, že dnes to už není běžná věc. Proto je dobře, když někdo píše, že to jde i jinak než mlácením do stolu... Myslím, že to může být poučné jak pro muže tak pro ženy. Pro muže v tom, že možná neuškodí občas přijít domů s kytkou a ženu pochválit (hezké věci se mají opakovat znova a znova ) a pro ženy v tom, že je potřeba mít vyšší nároky na nás na muže a ukázat nám, že to jde i jinak . Přesto si ale myslím, že tento článek ani tak nebyl o ženě autora (které také často vyčítá ukecanost, či různá dotlačování ho k něčemu, co nechce), ale o výchově dětí, kde je potřeba jim dát volnost. Takže Autore, jen pište dál. Jsem zvědav, s čím přijdete zítra.