Ta poslední věta v blogu "A když bude pozitivních zpráv málo, těm negativním můžou alespoň dávat pozitivní jména." - ta mne pobavila.

Vzpoměl jsem si na parodii na Robina Hooda. V jedné scéně Locksleymu donesou zlou zprávu (jeho průvod napadli Robinovi lidé a okradli je o vše). Locksley na to: Můžete mi tu zprávu říct, i když je zlá, jen ji řekněte tak aby nezněla tak zle. Tak ten posel mu ji přednesl za rehotu, až se za břicho popadal. Locksley na to: co je na tom směšného ty blboune?!!

Tak ta věta mě podobně pobavila jako zmíněná scéna.

Píšete o optimismu - a sám tu působíte jako ten největší pesimista. Protože vy jste ten, kdo "nevidí žádnou sklenku" - vidíte kolem sebe jen samé zamračené lidi, nevidíte žádné optimisty. A přitom to není pravda - já kolem sebe vidím většinu spokojených, příjemných lidí, kteří jsou rádi, že žijí ve svobodné zemi... jasně že jsou věci, které se jim nelíbí (to by jinak nebyli normální) - ale proto přece nejsou pesimisté...

No a k tomu výrazu lidí na ulici - často nemusí vůbec vyjadřovat náladu. Třeba já jsem bytostný optimista - a přesto prý často vypadám "naštvaně" - i když nejsem. Prostě mám takovou fyziognomii, poděděnou po mamince, které měla ten samý problém: milá, příjemná, optimistická paní - která ale na první pohled působila nepřístupně a naštvaně. Tak zkuste být optimista a uvidíte, že s lidmi kolem vás to vůbec není tak zlé

Nemyslím si, že doba je zlá, problém je opravdu v tom, že je nám podsouváno velmi mnoho negativních informací, a člověk ve víru této manipulace ztrácí objektivitu. Jinak s Vámi souhlasím, mám podobný náhled na svět :)

Proc si myslite, ze je doba zla ? Nikdy nebyla lepsi.

Proč si myslíte, že optimistů je zde jako šafránu? Děláte nějaký celostátní průzkum? I kdybyste ho dělal, ničeho se nedopátráte, protože Vám lidé budou odpovídat podle momentální nálady nebo podle politické situace, která se však může lišit od osobního života. A proč by se měl optimista na ulici usmívat? A navíc, označování člověka optimistou nebo pesimistou je nepřesné, protože nikdo, kdo není duševně nemocný, nemůže být stále jen veselý (optimistický) anebo stále jen smutný (pesimistický), mozek by to nezvládl.

I kdyby jste měla 1000x pravdu, článek je nenapadnutelný v tom, že všechny argumenty, které použijete proti uvedené úvaze, pouze potvrzují to, že většina lidí má ten pohled, kdy něco neguje (musí se vyhranit proti) a potvrzujete tak pravdivost článku.... Ten článek má jen říct: Zkusme být trochu veselejší a šťastnější... a proti tomu nemůžete bojovat, aniž byste ze sebe neudělala negativistu...

Tohle beru pane Štěpáne.... Tohle je Vaše parketa... Obecné zamyšlení s pozitivním poselstvím.. nic kontroverzního... žádné srovnávání nesrovnatelného.. Tohle se mi upřímně líbilo.. Jdu Vám dát karmu a dnes se budu snažit na všechny usmívat a Vaše poselství šířit dál....

Člověk který je optimista nemá potřebu to ostatním oznamovat. Je to stejné, jako když někdo napíše článek jak on jako jeden z mála je poctivej a pod. Zkrátka samochvála smrdí. 

Tímto příspěvkem jste hranice pesimismu posunul ještě trochu dál a článku dal zcela nový význam. Kam spěje společnost, kde i samotný pozitivní přístup je považován za sebechvalu?